Je to jenom jako./3/

29. prosince 2011 v 14:53 | Yuko
Třetí díl x)
3.díl - Pravá tvář Temného rytíře
Stála jsem tam, ukrytá za levným zbožím a pozorovala jsem družinu projíždějící ulicí. Okouzlil mě hned napoprvé a to byl celý v černém brnění, že jsem ani nevěděla jak vypadá. Okouzlila mě jeho neuvěřitelná síla a energie, která z něj a dokonce i z jeho černého koně vyzařovala.
"Kdo je to?" zeptala jsem se obchodníka.
Vytřeštil oči. "Ty se mě ptáš, kdo to je?! To je přeci Temný rytíř! Odkud jsi, že ho neznáš?"
"Z Argae." řekla jsem a zamyšleně jsem "Temného rytíře" sledovala.
Lidé z něj měli strach. Takže byl silný a nebezpečný. Ale...nebyl stejný jako já. U mě to byl strach smíšený s úctou...u nich strach smíšený se strachem. Nebyl jen silný. Musel být i krutý. Což se mi potvrdilo o další chvíli později, kdy jeden z opilých občanů města vyšel (nebo se spíš vymotal na ulici). Upřel pohled na rytíře a pokoušel se zaostřit.
Temný rytíř jen lehce zvedl pravou ruku a pokynul strážci po jeho pravém boku. Ten se ihned chopil kuše a v dalším okamžiku už opilec padl k zemi.
"Často takhle nesmyslně zabíjí?" zeptala jsem se obchodníka s pozvednutým obočím.
"Všechny co se mu připletou pod nohy." přikývl roztřeseně obchodník.
"Terorizuje město?"
"Ne, má své sídlo v lesích. Sem jezdí obvykle pro zásoby a nějaké zbraně a semtam někoho zabije."
Polkla jsem. Šel z něj strach. Ale zároveň mě zvláštní způsobem přitahoval. Vyšla jsem zpoza zboží a namířila jsem si to směrem k družině. Platila tady jistá pravidla a já byla silná, věděla jsem, že mě nezabijí, mezi rovnocenými se nejdříve mluvilo, pak zabíjelo. Obchodník mě ale chytil a stáhl zpět.
"Na to ani nemyslete, slečno. Vím na co se chystáte, ale na něj žádné zákony nebo pravidla neplatí. Zabil by vás tak jako tak."
Lehce jsem se pousmála. Temný rytíř vypadal celkem sympaticky.

Předala jsem dopis. Velitel impéria se povzbudivě pousmál - to bylo dobré znamení. Dameo bylo potenciálním spojencem.
Nasedla jsem na koně a vydala jsem se lesem zpět do Argae. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Byl tu totiž ještě jeden důvod, proč jsem neměla ráda cestování. A tím byli lapkové. Byli tu totiž i lidé, kteří se rozhodli vydat v Al Caře tou špatnou cestou a i když jsme tu měli "policii", pořád tu přebývalo mnoho zlotřilých skupin. Což bylo na druhou stranu dobře, protože alespoň měli koho soudit a popravovat - skvělá podívaná pro obyčejné lidi.
"Tak krásná a v lese tak sama?" ozval se najednou hlas mezi stromy.
Ztuhla jsem. Přesně toho jsem se bála. Bez andělského meče jsem byla téměř bezbranná a to jsem si podle mírových pravidel s sebou mimo impérium brát nesměla.
Musela jsem zachovat klid. "Nepotřebuji doprovot na hloupou cestu lesem." odpověděla jsem chladně směrem ke stromům.
Ze stínů vyšlo asi čtrnáct otrhaných lapků. To nebylo vůbec dobré.
"Nemám s sebou nic cenného." řekla jsem rychle.
"Vážně?" zasmál se jeden.
"A co ten krásnej kůň?" ušklíbl se druhej.
"A co teprve ty úžasné šaty." zavrčel třetí.
To nevypadalo vůbec dobře. A pak asi vážně zasáhl osud, protože se tam objevil on.
"Hej! Co vy parchanti děláte v mém lese?!" ozval se řev doprovázený dusotem kopyt.
Otočila jsem se a spatřila jsem družinu Temného rytíře.
Lapkové dokonale zkameněli. "Pane...my...jen..."
"Sklapněte!" zařval. Pak se najednou sklidnil a přísahala bych, že se pod helmicí ušklíbl. "Pobít." řekl klidně a jeho družina se zuřivě rozjela lesem. Lapkové se dali na útěk.
Zůstal tam jen Temný rytíř. Znervózněla jsem. V jeho očích jsem také musela být nepřítel. Chvíli tam jen mlčky seděl na koni a pak si stáhl helmici.
V tu chvíli jsem zkameněla já. Černé vlasy, okouzlující úsměv a šedé oči, které mě ihned uhranuly. Jeho úsměv se prohloubil.
"Tohle není vůbec bezpečné, slečno."
Zazubila jsem se. "Představovala jsem si vás děsivějšího."
Rozesmál se. "Jo, na své pověsti pracuji už dlouho. Jsem Kayata." podal mi ruku.
Stiskla jsem mu ji. "Tenshi."
"A myslím, že bychom si mohli tykat, ne?" usmál se.
Nevím, jak se to stalo - smrtelné setkání anděla smrti a temného rytíře a oba se tu tlemíme jak párek idiotů.
"To ano. A když jsme teď přátelé...ehm...nezabiješ mě?" nahodila jsem nevinný pohled.
Kayata se rozesmál. "Zbavuji se jen těch co jsou slabší než my."
"My?" pozvedla jsem obočí.
"Cítím z tebe sílu." řekl vážně. "Hádám tě na...anděla...anděla smrti?"
Hrdě jsem přikývla.
"Už padá noc a já mám náhodou poblíž hodně velké sídlo..." zazubil se.
"Nabízíš mi nocleh?" zeptala jsem se mile.
"Nocleh a snídani." zasmál se.
"No tak to nemůžu odmítnout."

Rozjeli jsme se lesem.
"Co tvá družina?" zeptala jsem se.
"Oni přijedou, až se zbaví těch hajzlíků co okrádají lidi v mém lese - kazí mi to jméno." ušklíbl se.
Dojeli jsme až k obrovskému sídlu, vedle kterého můj dům vypadal jako chatrč. Rozhlédl se a pohledem se zarazil u ohrady, kde se klidně pásly krávy.
"Najis!" zavrčel a i když jsem mu nerozuměla, rozhodně to byla nadávka.
"Co?" zeptala jsem se opatrně.
Ušklíbl se. "To je malajsky, můžu tak nadávat na veřejnosti a nikdo mi nerozumí."
"Ty jsi z Indonésie?" zeptala jsem se trochu hloupě.
"To, že umím malajsky, ještě neznamená, že jsem z Indonésie." ušklíbl se znovu. "A co ty tady vůbec děláš? Myslím v Demeu...viděl jsem tě ve městě, ale nejsi zdejší."
"Super tajná akce." mrkla jsem na něj a on se jen usmál.
Koně jsme zavedli do stájí a v další chvíli už vrazil do krásně zdobených dveří.
"Ericku!" zařval na celé sídlo.
V další chvíli už tam přiběhl mladík. "Ano, pane?"
"Je skoro noc a dobytek je pořád v ohradě!" zavrčel a konečně jsem pochopila, co ho tak rozzuřilo. "Můžeš mi to vysvětlit?!"
"Hned...hned to udělám pane!" řekl roztřeseně mladík a zase odběhl.
Kayata zavrtěl hlavou. "Člověk aby na ně pořád dohlížel..."
"Starostlivej pán?" ušklíbla jsem se.
"Svůj život si tady buduju už hodně dlouho, nedovolím, aby mi kvůli nezodpovědnýmu mladíkovi roztrhali vlci všechen dobytek." vysvětlil.
Usmála jsem se. Z krutého Temného rytíře se vyklubal příjemnej mladík s drsnou pověstí.
"Co takhle k tomu noclehu a snídani přihodit ještě večeři?" mrknul na mě.
"Ty mi čteš myšlenky." zasmála jsem se.
"Mairo!" zakřičel. "Máme hosta, chystej na stůl a nehodlám čekat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama